Nespěchejme, přestože nás od lesoparku Litavka dělí jen několik metrů. Nenápadná louka před námi nebyla registrována jako významný krajinný prvek bezdůvodně.

Lado u Lazeckého mlýna patří mezi jedno z posledních kvalitních lučních společenstev v celém povodí Litavky. Lokalita však neodvozuje své pojmenování od ladných tvarů zdejší krajiny, nýbrž od pojmenování neobdělávané, ladem ležící půdy.

Dlouhodobé obhospodařování lučních porostů, zejména pravidelné kosení a využívání pro pastvu, dalo vzniknout cenným, druhově pestrým ekosystémům. Plocha okolních podmáčených luk se však v minulých desetiletích zmenšila. Louky byly odvodněny a s těmito zásahy nenávratně zmizela i společenstva rostlin a živočichů na ně navázaná. Zdejší lado je jejich posledním útočištěm.

Kde se vzala lada

Systém zemědělství, který ponechával část pozemků nevyužitých jako tzv. přílohu, aby se mohla obnovit jejich úrodnost, umožnil lidem trvalé usídlení. Také následný trojpolní systém byl založen na tzv. úhoru, tedy nutnosti ponechat část polí bez osetí. Lada se jim říkalo, pokud půda odpočívala déle než rok.

Úhor z české krajiny postupně mizel od počátku 19. století, kdy se na velkostatcích začalo uplatňovat střídavé hospodaření. K definitivnímu rozvrácení systému políček členěných remízky a ponechávajícího část půdy ladem došlo až v padesátých letech 20. století v rámci kolektivizace zemědělství. Odvodňování a rozorávání luk v údolních nivách navíc zlikvidovalo většinu stabilizačních prvků v zemědělské krajině.

Žárové zemědělství poskytovalo vysoké výnosy, ale první pravěcí zemědělci potřebovali k neustálé migraci za novou půdou velké území. Pole vznikala na místech, kde lidé pokáceli a spálili stromy. Takovému místu se říkalo „láz“. Po vyčerpání půdy zemědělci místo opouštěli. Přílohové zemědělství umožnilo v neolitu trvalé usídlení. Po dvou až třech letech pěstování obilovin na téže ploše se půda ponechávala tři až sedm let přirozeně zatravnit a využívala se pro pastvu, les se však kvůli orbě nesměl znovu obnovit. Trojpolní soustava hospodaření se u nás prosazuje od 12. století. Kromě zavádění dokonalejšího zemědělského nářadí je založena na jednoduchém principu – pole, která vydala dvojí úrodu, byla třetím rokem obhospodařována jako úhor, tedy hnojena, orána a využívána k pastvě. Vyšší efektivita umožnila zakládání nových osad i vznik měst. Střídavé hospodaření v 19. století opustilo úhorové systémy a bylo postaveno na promyšleném střídání plodin na orné půdě. Úhor byl nahrazen hnojením. Zemědělství se změnilo v odbornou disciplínu, zahrnující produkci statkových i průmyslových hnojiv, provádění meliorace půdy a zavádění nových nástrojů a strojů.

Lado – významný krajinný prvek

Vlhké prostředí této lokality svědčí mnoha druhům rostlin, včetně chráněného upolínu nejvyššího a prstnatce májového. Pozorovat zde můžeme i trsy silně ohroženého kosatce sibiřského. Pokud se však louka přestane obhospodařovat, hrozí postupná změna k lužnímu lesu a s ní i vymizení zmíněných rostlin.

Aby byla lokalita i její druhová rozmanitost zachována, nelze s loukou nakládat libovolně. Lučnímu porostu prospívá kosení, které brání hromadění živin, růstu náletových dřevin, ale také přílišnému zamokření luk. Podporuje také druhovou rozmanitost rostlin. Vhodné by bylo provádět střídavou seč. To znamená, že by vždy část porostu nebyla vůbec kosena nebo by byla pokosena až na podzim, aby se v ponechaném porostu mohly dokončit vývojové cykly na louce žijícího hmyzu i rostlin.

Lado spolu s lesoparkem tvoří tzv. biocentrum, jehož smyslem je zachovat rozmanitost přírodních ekosystémů a stabilizačně působit na okolní narušenou krajinu.

Upolín nejvyšší - Trollius altissimus Jeho zářivě žluté hlavičky jsou nepřehlédnutelné na mokřadních loukách, kde kvetou od května do června. Na Podbrdsku se proto upolínům říkalo „bubliny". Tato vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých patří k ohroženým druhům naší květeny.

Prstnatec májový - Dactylorhiza majalis Na kdysi hojném výskytu této vstavačovité rostliny se negativně projevily meliorace, rekultivace krajiny a přeměny vlhkých luk na ornou a stavební půdu. Kvete od května do června a květenství tvoří hustý mnohokvětý klas. Také patří k ohroženým druhům naší květeny.

Kosatec sibiřský - Iris sibirica Této až jeden metr vysoké bylině se daří na lokalitách střídavě vlhkých luk se silně kolísající podzemní vodou. Modrofialové květy zdobí její zelené trsy od května do června. Patří mezi silně ohrožené druhy, a proto je trhání květů či vykopávání oddenků zakázáno.

Lazec

Lazec, v jehož katastrálním území se nacházíme, svým názvem upomíná na dřívější způsoby hospodaření. „Láz“ označuje nezoraný, nově získaný pozemek na stráni v místě po vykáceném lese.

Vesnice Lazec byla na konci 14. století zmiňována jako Láz. Roku 1539 je poprvé obec doložena se zdrobnělým názvem Lazec, aby se odlišila od Lázu ležícího na Litavce výše. V roce 1579 udělil císař Rudolf II. Příbrami titul a výsady královského horního města. Toto privilegium se týkalo i Lazce, který byl už tehdy součástí města a později společně s mlýny a samotami jeho pátou městskou čtvrtí.

Lazecký (Kraftův) mlýn

Pohled na lado a mlýn z roku 1945 (SOkA Příbram)

Pozemek nynějšího lada patřil k nedalekému mlýnu. Když se vydáte po silnici směrem na Lazec, uvidíte po 50 m budovu tohoto mlýna vpravo od cesty.

Nejstarší záznam o mlýně pochází z roku 1539. Tehdy sloužil jako puchýra (drtírna). V ní se ve stoupě poháněné vodním kolem drtila stříbronosná ruda, která se tady všude v okolí těžila. Pole nad mlýnem směrem k Lazci se nazývalo Hutnice. Zřejmě tu tedy nějaký čas pracovala i stříbrná huť. Když byly hutní provozy přemístěny níže po toku Litavky, z puchýrny se stal malý obilní mlýn s jedním kolem na vrchní vodu a s pilou. Do dnešních dnů se u mlýna zachoval zbytek náhonu a nádržka na vodu.

Mlýny často měnily své jméno podle střídajících se majitelů. Prvním známým mlynářem byl roku 1591 Šimon zvaný Pucherna, jehož přezdívku přebírali i další držitelé mlýna. V mapě z 18. století je označen jako Lazecký mlýn. Dnešní pamětníci jej znají jako Kraftův mlýn po jednom z posledních z mlynářů.

Vítám tě u prvního panelu. Znám tady kolem říčky Litavky každou rybu, kytku nebo tůňku. Mohu ti ledacos prozradit i o minulosti lesoparku. Ale budeš si muset taky trochu lámat hlavu!

Co by tak mohlo být lado?

Na zdejší louce v květnu a červnu rozkvétají hned tři pozoruhodné květiny: prstnatec májový, upolín nejvyšší a kosatec sibiřský. Děti ze mlýna vám o nich něco prozradí.

MÁ Louka je vlhká a potřebuje odvodnit. CH Louku je třeba pravidelně kosit. PO Louka se musí zorat a osít. RÁ Květy chráněných a ohrožených druhů rostlin nesmíme trhat. NIT Louce nevadí, když se na ní po pokosení dopásá dobytek. RAT Louka se musí nechat zarůst stromy.