Do přírodních lesních porostů začal zasahovat člověk až s nástupem zemědělství v neolitu. Na Příbramsku lesy po staletí mizely také kvůli těžbě rud a jejich zpracování. Zejména pro účely hutnictví se již ve dvacátých letech 18. století dřeva nedostávalo a muselo se dovážet ze sousedního dobříšského panství.

Dokud císařovna Marie Terezie nevydala v roce 1754 lesní řád, lidé jen zřídka systematicky obnovovali lesní plochy. Pak se stalo vysazování stromů na vykácených holinách povinností. Začal se hledat vhodný rostlinný druh, který by umožnil rychle zvýšit produkci dřeva a zlepšit nedobrý stav lesů devastovaných nadměrnými těžbami. Takovým stromem se zdál být smrk ztepilý. Úbytek lesů byl zastaven, dokonce jich začalo přibývat.

V České republice výměra lesů i nadále vzrůstá. V roce 2013 byla celková výměra lesních pozemků 2 663 731 ha, což je o cca 27 000 ha více než v roce 2000. Jedná se o nárůst plochy velikosti zastavěného území našeho hlavního města. Je to dáno, tím, že stále dochází k záměrnému zalesňování nevyužívaných zemědělských pozemků.

V roce 2013 bylo na území České republiky v lesích vytěženo 15,331 milionů m3 dřeva, což je jen 71% dřevní hmoty, která zde každoročně přirůstá. Přibližně polovina dřeva se zpracovává na pilách, 25 procent v celulózopapírenském průmyslu, sedm procent je využito jako palivo, zbytek tvoří tzv. rovnané průmyslové dříví a ostatní sortimenty.

Kolem nás se právě rozkládá černý les jako v pohádce o Červené karkulce. Šero nás ale neobklopuje jen náhodou. Lesníci již mnoho let pěstují hospodářské lesy tak, aby se větve stromů v horní třetině koruny dotýkaly a vytvářely tak pod sebou stín.

Když se na stromy kolem sebe podíváte pozorněji, uvidíte, že zastíněné stromy nemají ve spodní části kmene větve žádné a pod zelenou korunou jsou zcela suché. Naopak když v lesoparku potkáte stejný druh stromu, který ale celý svůj život rostl osamoceně s dostatkem světla, pak je hustě zavětvený od špičky koruny až k zemi.

Zastíněné větve nemohou využívat sluneční světlo k fotosyntéze. Protože nevytváří pro strom důležité cukry, z nedostatku energie odumřou, uschnou a postupně se např. vlivem větru nebo sněhu odlomí. Lesníci tím docilují toho, že strom roste vzhůru za sluncem. Jeho rovný kmen se samovolně „vyčistí“ a „vyroste“ na něm kvalitní dřevo s minimem suků, ze kterého se pak staví domy, vyrábí kolébky, stoly anebo hudební nástroje.

Slovo les je všeslovanské. Staroslověnsky je lesz, ukrajinsky lis, polsky las, hornolužicky a dolnolužicky lěs, slovensky a bulharsky les. Původní význam byl asi porost listnatý. Vedle toho už ve staročeštině se někdy rozumělo lesem také dřevo, kláda nebo kmen. Hvozdem označujeme rozsáhlý les horský. Bor je označení pro les borovicový. Doubrava je les dubový.

Hajný je  jedno z nejstarších  označení lesního personálu. Již v 11. století  to byla osoba určená k hájení lesů. Hajní  byli dlouho odměňováni buď zcela, nebo z velké části  pouze v naturáliích. Teprve později byli hajní na větších velkostatcích a v zestátněných lesích zařazeni do služebních tříd a jejich úkolem bylo vykonávat lesní službu ochrannou, dohlížecí a výkonnou pod dozorem úředníka spravujícího polesí. Tento stav trval i po 2. světové válce, avšak v 60. letech dvacátého století bylo označení hajný nahrazeno označením lesník a později označením lesní.

Naproti tomu myslivec je obecné označení každého, kdo složil předepsané zkoušky a může se starat o lovnou zvěř a lovit ji. Na rozdíl od hajných většina myslivců provozuje myslivost pouze jako koníček ve svém volném čase.

Sojka obecná - Garrulus glandarius

Podobně jako veverky zahrabává do země žaludy, čímž napomáhá šíření dubů. Živí se také dalšími lesními plody, hmyzem, červy či drobnými obratlovci. K hnízdění si vybírá vidlice větších větví. Ostražitý pták umí napodobovat řadu ptačích a zvířecích zvuků, takže její hlasové projevy zní občas jako mňoukání, jindy hvízdání nebo skřehotání.

Strakapoud velký - Dendrocopos major

Na tohoto šplhavého ptáka nás obvykle upozorní jeho bubnování. Silným zobákem hloubí otvory do kmene stromů, kde hledá potravu. V takto vybudovaných dutinách si ale zároveň staví hnízda. Opuštěné dutiny strakapoudů potom využívají další zvířata - třeba netopýři. Strakapoud dává přednost lesům listnatým nebo smíšeným.

Sýkora koňadra - Parus major

Drobný pták vyhledává k hnízdění malé dutinky. Mimo dobu hnízdění se koňadra spolu s jinými sýkorami sdružuje v hejna. Běžně ji potkáme nejen v lesích, ale i v zahradách. Živí se převážně hmyzem, a tak přirozeně snižuje počet nežádoucích lesních škůdců. Na podzim a v zimě vyhledává semena či pupeny.