 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
Rybníček před námi vypadá půvabně. Příliš mnoha druhům však takové prostředí nevyhovuje.
Zelený rybník
Soustava rybníků na této straně údolí Litavky byla budována spolu s celým areálem lesoparku zejména s ohledem na sportovní rybáře. Vodní plochy těchto nádrží, které využívají terénu zvlněného těžbou, dotvářejí příjemnou kulisu pro návštěvníky parku. Z hlediska druhové rozmanitosti jsou to však stanoviště chudá. Strmé břehy bez pozvolných mělčin porostlých vegetací nejsou příznivé pro život a rozmnožování vodního hmyzu, obojživelníků ani ptáků.
Hladinu po většinu roku brázdí pouze kachny divoké, které se tu prodírají zeleným pokryvem. Dojem „hrachové polévky“ způsobují plovoucí vodní rostliny – okřehek menší a závitka mnohokořenná.
Vliv člověka na vodní ekosystém
Vody jsou přirozeně obohacovány o živiny výplachem z půdy a rozkladem uhynulých organismů. Problémem je nadměrná eutrofizace vod způsobená lidskou činností. Obrovský přísun živin způsobují splachy z přehnojovaných zemědělských ploch, přikrmování rybí obsádky i nevhodně řešená kanalizace.
Pokud jsou obsádky ryb vysoké, nasazené ryby vyžírají zooplankton i další bezobratlé a tím likvidují jednak přirozenou potravu pro ostatní živočichy a jednak filtrátory drobných řas (ty se pak v nádržích masivně množí a způsobují známou zelenou barvu vody). Ryby navíc buďto přímo likvidují vodní rostliny (býložravé druhy, jako je např. amur bílý), nebo při vyhledávání potravy ve dně poškozují oddenky a kořenové systémy rostlin (zejména kapr). Pozvolné břehy porostlé vegetací může také významně poškodit nevhodné odbahnění nádrže. Rybniční hospodaření má tak za následek vysoký úbytek vodních a pobřežních rostlin i na nich vázaných živočichů. Část rostlin, které přežít dokážou, jako třeba vodní mor kanadský, navíc do naši původní květeny nepatří.
Vodní rostliny
Okřehek menší - Lemna minor
Drobná rostlina se hojně vyskytuje v rybnících, tůních, slepých ramenech či odvodňovacích kanálech s pomalu tekoucí vodou. Je potravou býložravých ryb a kachen, ale také útočištěm drobných korýšů a larev. Ve vodách bohatých na živiny tvoří rozsáhlé kolonie, doslova zelené koberce, které brání přístupu světla do vody. Okřehek je volně plovoucí rostlinou, která není přichycená ke dnu. Často tvoří společenstvo se závitkou mnohokořennou, ve kterém na jaře a na podzim převažuje okřehek menší, v létě pak závitka mnohokořenná.
Závitka mnohokořenná - Spirodela polyrhiza
Na první pohled je závitka zaměnitelná s okřehkem, který má však pouze jeden kořínek na listu. Závitka je také nepatrně větší a kulatější, zespoda tmavě nachová. I tato vodní rostlina je u nás hojně rozšířená na hladinách stojatých vod od nížin do podhůří.
Vodní mor kanadský - Elodea canadensis
Vytrvalá vodní rostlina koření ve dně nebo se volně vznáší. U nás roste ve stojatých a mírně tekoucích vodách od nížin do podhůří, ale na rozdíl od své domoviny se zde rozmnožuje pouze vegetativně. Husté odnože táhnoucí se ode dna až na hladinu poskytují rybám přirozené úkryty. Používá se jako akvarijní rostlina a traduje se, že se takto tento invazní druh dostal i do Evropy – v Británii ho prý někdo v osmdesátých letech 19. století vyhodil z akvária. U nás byl druh poprvé zaznamenán roku 1879 a o sto let později byl této severoamerické vodní rostliny plný bezmála každý druhý rybník. Pak se její postup zastavil, dnes roste roztroušeně.
Kachna divoká - Anas platyrhynchos
|
Tato u nás nejrozšířenější kachna je známá také pod jménem březňačka, protože v měsíci březnu jako první ze všech našich kachen začíná hnízdit. Na jaře v době námluv můžeme pozorovat značný rozdíl ve zbarvení samic a samců, zatímco v létě kačeři přepelichají a od samiček se liší jen světlejší barvou zobáku. Při námluvách se však sameček předvede – vynikne jeho bílý obojek, lahvově zelená hlava a žlutý zobák. Kačeny březňačky vyhledávají pro umístění hnízda klidná a bezpečná místa v blízkosti vod, na ostrůvcích nebo přímo v rákosinách, někdy zvolí i místa neobvyklá – třeba v dutinách stromů. Mláďata, která se z vajíček vyklubou po měsíci sezení, jsou nekrmivá, a samice je pouze doprovází. I když se mladé kachničky s oblibou potápějí celé, dospělé kachny pouze zanoří hlavu pod hladinu a zadek zvednou kolmo vzhůru. Tomu se říká, že „panáčkují“. Kachny mají pestrý jídelníček, ve kterém je zastoupena rostlinná i živočišná složka – semena, listy, plži, hmyz, pulci nebo žáby.
Naše republika leží na hranici území, odkud se kachny stěhují na zimu jižněji nebo kde zůstávají, proto je u nás můžeme spatřit i v zimních měsících. Snadno si zvyknou na lidi a nechají se krmit suchým pečivem. Kachnám by se nemělo nikdy dávat pečivo čerstvé, protože jim může způsobit zažívací potíže. |
Invazní druhy rostlin a živočichů
Druhy, které vznikly v dané oblasti bez přispění člověka nebo se do ní dostaly nezávisle na činnosti člověka, označujeme jako druhy původní. Už od dob neolitu je člověk významným činitelem, který úmyslně či neúmyslně napomáhá rozšiřovat rostliny a živočichy mimo jejich původní oblasti. Tyto na území nepůvodní druhy se nazývají druhy zavlečené.
Problém nastává, když se zavlečený druh na novém území aklimatizuje a začne se nekontrolovaně šířit, vzrůstá počet jeho lokalit a velikost populací. Takové druhy se označují jako invazní. Jejich šíření nahrává například změna péče o krajinu. Invazní druh rozvrací celé ekosystémy, často vytlačuje původní druhy s podobnou funkcí. To je případ i zde v lesoparku rostoucí netýkavky malokvěté, původem z Asie, která vytlačuje naši netýkavku nedůtklivou.
Netýkavka malokvětá - Impatiens parviflora
Roste roztroušeně po celém lesoparku, nevytváří zde však velké porosty, které by utlačovaly přirozenou bylinnou vegetaci. Rozmnožuje se především vystřelováním semen, jejichž šíření napomáhají vodní toky. Zprvu byl tento druh netýkavky pěstován převážně v botanických zahradách, ve druhé polovině 19. století ale začal zplaňovat. Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století začíná invaze druhu do přirozených lesních porostů.
Náprstník červený - Digitalis purpurea
Výskyt této statné a prudce jedovaté rostliny byl zaznamenán v lemu Litavky. I když působí dojmem přirozeného výskytu, na celém našem území je druhem nepůvodním, který se k nám rozšířil na konci 19. století ze západní Evropy. Šíření tohoto invazního druhu napomáhá jeho vysazování v zahradách. Dnes ho můžeme potkat na lesních loučkách, pasekách a světlinách. Od června do srpna, kdy kvete, je nepřehlédnutelný.
Norek americký - Mustela vison
Tento invazní druh žije prakticky podél celé Litavky a jeho výskyt i v oblasti lesoparku lze považovat za prakticky jistý. Původně žil pouze na severoamerickém kontinentu, ale z kožešinových farem se rozšířil na mnoho míst v Evropě včetně Česka. Norci jsou blízce příbuzní tchořům, kromě zbarvení se od nich liší například malými plovacími blánami mezi prsty předních i zadních končetin. Jejich stopy jsou mnohem menší než stopy vydry, se kterou soupeří o stejnou ekologickou niku, a jsou na nich zřetelně patrné otisky pěti drápků. Tato šelma představuje obrovskou hrozbu pro naše původní druhy živočichů, ať již se jedná o ryby, raky, obojživelníky, plazy či drobné savce nebo o ptactvo žijící v okolí rybníků a vodních toků.
1) Kachny panáčkují, když loudí na břehu jídlo.
2) Kachny panáčkují, když se obléknou jako páni.
3) Kachny panáčkují, když se potápí pro potravu.
