Lesopark je prostředí vytvořené člověkem, ale již dávno před jeho založením zde lidé káceli a zase vysazovali stromy, kosili trávu kolem řeky a vyháněli zvířata na pastvu, horníci několikrát přemísťovali tuny vytěženého materiálu. Má smysl vracet se k původnímu stavu?

Než se naši předkové vložili do výsadby dřevin, pokrývaly většinu území středních Čech světlé listnaté háje. Nejběžnějšími stromy byly jednoznačně buky a duby, dále pak habry, lípy nebo javory, ale také jehličnaté jedle. Každá dřevina byla pro člověka něčím užitečná. Břízu potřebovali koláři, javory truhláři, dubové dřevo sloužilo na výrobu sudů, jedlové na šindele, měkké dřevo lípy zpracovávali řezbáři a jejích květů si cenili včelaři.

Dřevo se ve středověku těžilo tzv. toulavým způsobem, což znamenalo vyhledávání jednotlivých kmenů, nejlépe v blízkosti cest. Na těchto vytěžených místech se les buď přirozeně obnovil nálety, nebo na jeho místě vznikla pastvina. Protože však byl neustále hlad po dříví palivovém, nechávaly se v lese pařezy. Když obrazily, jejich výmladky se setnuly. Z původních druhů tento režim nejlépe snášel habr, což vedlo k jeho většímu rozšíření.

K převratnému zásahu do skladby našich lesů došlo až ve druhé polovině 18. století. Špatný stav lesů a nedostatek dřeva vedl ke změnám lesního hospodářství.

Při hledání hospodářsky vhodných dřevin se začalo experimentovat i s cizokrajnými druhy.

Dřeviny však nebyly vysazovány pouze z důvodů hospodářských. Cizokrajné dřeviny byly vysazovány i za účelem zpestření krajiny. Nejčastěji narazíme na dřeviny ze severní Ameriky, Japonska nebo Asie z míst s obdobnými klimatickými podmínkami.

Stromy původní

Druhy, které se v lokalitě vyskytují přirozeně, nazýváme původní. Pro Středočeský kraj, v jehož rámci patří okres Příbram k nejlesnatějším, je typický dubovo-bukový lesní vegetační stupeň, který nejvíce vyhovuje buku lesnímu či dubu zimnímu. Takové dřeviny je třeba v lesích podporovat výsadbou nebo umožnit jejich obnovu samovolným náletem.

Výjimku tvoří lokality vlhkých lučin, situované především na pravém břehu Litavky. Na těchto místech dřeviny, ať už vysazené nebo nálety rozšířené, původní či nepůvodní, ničí cennou květenu. Bohatá luční společenstva zaslouží ochranu a péči, zejména pravidelné sečení. Návrat lesa by znamenal vymizení chráněných a ohrožených rostlin.

Buk lesní - Fagus sylvatica Tato dřevina přirozeně rostla téměř po celé Evropě a její současný výskyt je jen zlomkem původního stavu. Typické bukové porosty byly během posledních 200 let zásahem člověka vystřídány smrčinami. Když dnes narazíme na několik buků uprostřed husté a temné smrčiny, jsme překvapeni, jak se najednou les prosvětlí a osvěží. Buk se dožívá až 400 let.

Dub zimní - Quercus petraea Dlouhověkého stromu, který je běžný ve střední a jižní Evropě, si lidé odpradávna cenili kvůli jeho tvrdému a odolnému dřevu. Pražené žaludy se ve zlých dobách používaly místo kávy nebo se rozemlely na náhražkovou mouku. Od dubu letního jej rozeznáme podle listů, jejichž čepel klínovitě sbíhá k dlouhému řapíku, a tak se říká, že má „dlouhé kalhoty“. Listy dubu letního tvoří podél krátkého řapíku „ouška“, kterým se říká „krátké kalhotky“ nebo též „pumpky“.

Stromy nepůvodní

V prostoru lesoparku se v současnosti potkáme s množstvím nepůvodních jehličnatých i listnatých stromů zavlečených sem z jiných lokalit, zemí a dokonce i z jiných kontinentů. Některé exotické dřeviny, kupříkladu borovice černá nebo dub červený, zde byly vysazeny pro okrasu.

Borovice Jeffreyova - Pinus Jeffrey

Poznáte ji podle toho, že jí rostou 3 jehlice v jednom svazku a uzrávají poměrně velké šišky. Přirozeně roste v severní Americe v kalifornských horách. Ačkoli je v Americe významnou hospodářskou dřevinou, v Čechách se vysazuje pouze z okrasných důvodů.
Borovice černá - Pinus nigra
Do Čech byla dovezena na sklonku 18. století, přirozeně roste v jižní, východní a střední Evropě, nejseverněji však v Rakousku, vyskytuje se také v severní Africe a Malé Asii. V současnosti je vysazována také kvůli své odolnosti, protože snáší i takové lokality, jakými jsou území rekultivovaná po těžbě nerostů. Strom se může dožít až 1000 let.
Dub červený - Quercus rubra
Do evropských parků začal být vysazován ve druhé polovině 18. století, původem je tato dřevina ze Severní Ameriky. Přestože se jedná o exotickou dřevinu, dokáže se ve zdejších podmínkách samostatně šířit. Oproti původním dubům – dubu letnímu a zimnímu se však listy dubu červeného špatně rozkládají a vrstva opadlého listí zabraňuje klíčení rostlin.

Sekerníci

Sekerník býval odborník na práci se dřevem, stavby technického charakteru a dřevěná strojní zařízení. Býval trvalým zaměstnancem mlýnů nebo smluvně zajišťoval provedení určitých staveb nebo větších oprav. Existovali vyhlášení sekerníci, kteří se zabývali výpočtem mlýnských převodů. Dokázali vyrábět vodní i ozubená kola, řemenice a celá strojní zařízení menších mlýnů, která bývala celá ze dřeva.

Např. hřídel vodního kola bývala z jednoho kusu opracovaného dubového kmene o váze až 900 kg,. Hřídele se vyráběly i z borových kmenů, ale ty vydržely jen polovinu času než dubové. Ze stejného dřeva se vyráběla i vodní kola. Mlynáři si proto často u svého mlýna vysazovali duby.

Netopýři v lesoparku

Přestože jsou netopýři po hlodavcích druhou nejpočetnější skupinou našich savců, vzhledem k jejich nočnímu způsobu života se s nimi většina lidí vůbec nesetká.

Jejich ultrazvukové signály navíc není lidské ucho schopno zachytit a do oblasti slyšitelné i pro člověka se proto převádějí pomocí zvláštních detektorů. Komára zaznamená netopýr na velkou vzdálenost díky echolokaci. Od komára se totiž odrazí ultrazvukové signály, které netopýr vytváří chvěním hlasivek v hrtanu.

Netopýr vodní - Myotis daubentonii I když populací netopýrů znepokojivě ubývá, netopýrům vodním se daří a dnes jsou jedním z nejhojnějších druhů. Loví menší vodní hmyz, zejména komáry a pakomáry. Za noc jich každý jedinec spořádá až 200. V létě využívá k úkrytu dutiny stromů rostoucích v blízkosti vodních ploch. Za zimoviště si často vybírá opuštěné štoly či jeskyně, a to mnohdy ve vzdálenosti až sto kilometrů od svého letního působiště.

Netopýr rezavý - Nyctalus noctila Netopýr s výrazně rezavou, krátkou a hustou srstí je jedním z našich největších netopýrů. Přes léto vyhledává stanoviště v blízkosti vod a na lov se vydává velmi záhy – ještě před setměním. Obratně manévruje jak nad vodní plochou, tak nad korunami stromů. Na zimu se stahuje do skalních štěrbin, ale i do skulin, které nalezne na budovách.

Všechno tu vypadá tak přirozeně! Ani se nechce věřit, že krajinu kolem nás vymodelovaly ruce lidí, které navršily kopečky nebo vysadily stromy. Pojď pátrat, co je zde původního a co ne!