Těžba a doprava
Převážení vytěžené rudniny ke zpracování nebylo jen tak. Povozy obstarávali hospodáři a povozníci z okolních vesnic. Trvalo dlouho, než se náklad z krytých vozů vyložil, proto se začaly používat otevřené vozy, které se vysypávaly pomocí zvedáků.
Když se ve třicátých letech 20. století začalo řešit, čím koňské potahy nahradit, nebyla lanovka jedinou variantou. Zvažovala se i doprava rudnin nákladními auty nebo úzkokolejnou dráhou. Vlak byl zamítnut kvůli vysokým pořizovacím nákladům a automobily kvůli poruchovosti. Lanovka fungovala 35 let. Když ji roku 1970 poničil požár, její zařízení bylo demontováno a rudninu z bohutínského dolu začala odvážet do březohorské úpravny nákladní auta.
Lanovka
Jen pár metrů od cesty se na vyvýšených místech lesoparku rýsují podivné čtveřice betonových soklů důkladně zapuštěných do země. Některé z nich posloužily při výstavbě rekreačního parku jako základna pro dřevěné altány, dnes již částečně poničené. Na starých fotografiích tato místa jen stěží poznáváme – na nezalesněném zvlněném terénu se v pravidelných rozestupech vypínají stožáry lanové dráhy.
Největší rozmach stříbrorudného báňského podniku nastal ve druhé polovině 19. století, kdy se v březohorském rudním revíru vytěžilo 97,7 % celé rakousko – uherské produkce stříbra a olova. V té době báňský podnik vykazoval nejvyšší zisky, a to od 0,6 do 1,4 milionu zlatých za rok.
Tento příznivý rozvoj citelně zasáhly od poloviny devadesátých let 19. století důsledky hluboké hospodářské krize, do níž se dostalo zdejší hornictví z důvodu poklesu ceny stříbra, olova a dalších kovů na světových trzích. Báňský podnik bylo třeba inovovat a modernizovat. Jedním z mnoha kroků bylo nahrazení koňských potahů lanovou dráhou v roce 1935. Ta přepravovala rudu z bohutínského dolu korunního pronce Rudolfa (později zvaného dolu generála Rastislava Štefánika) do březohorské úpravny poblíž dolu Vojtěch.
V opačném směru se přiváželo uhlí pro potřeby bohutínské kotelny. Lanová dráha byla dlouhá 3 300 metrů a vozík uvezl 420 kg rudnin nebo 160 kg uhlí. V provozu byla do roku 1970, kdy byla po ničivém požáru pohonné stanice na Březových Horách její činnost ukončena. V samotném bohutínském ložisku se přestalo těžit v roce 1979, v březohorském dokonce ještě o rok dříve.
Rekultivace a kulturní krajina
Po období hloubení dolů a vršení hald nyní žijeme v období rekultivace. Lesopark Litavka nám nedává zapomenout ani na staletí dobývání nerostného bohatství v této oblasti, ani na existenci pěti zdejších vodních mlýnů. Neprocházíme měsíční krajinou bez života, ale rekreační oblastí, kde se hornická minulost potkává s ostrůvky původních biotopů i s místy tradičně zemědělsky obhospodařovanými. Další změny přinesly rekultivační zásahy.
Jsme v krajině s člověkem natolik provázané, že záleží jen na naší péči, zda v ní zůstanou místní rostlinné a živočišné druhy, zda nepřevládnou druhy nepůvodní či dokonce invazní a zda díky pravidelnému kosení bude zachována bylinná pestrost vlhkých luk.
Na malé ploše se zde setkává kulturní krajina těžební, zemědělská a sídelní. Pátrání po osudech tohoto území nám může pomoci v rozhodování, jak nalézt nový rovnovážný stav. Nejde jen o to, aby lesopark vypadal jako „skutečná“ příroda, ale aby jí skutečně byl.
Bohatství ukryté pod zemí
Na relativně malém příbramském území lidé po staletí dobývali ložiska nerostných surovin a hornická a hutnická činnost se nesmazatelně podepsala na krajinném rázu i stavu životního prostředí. Přestože těžba utichla, tempo, kterým lidé krajinu tvarují, nezvolňuje. Ve srovnání s horečnou aktivitou moderních lidí postupují geologické pochody tempem hlemýždím.
Příbramské doly leží z geologického hlediska na okraji Barrandienu tvořeného původně mořskými usazeninami. Ty byly deformovány v období prvohorního hercynského vrásnění, způsobeného srážkou superkontinentů Eurameriky a Gondwany. Vlivem tohoto horotvorného procesu se v sedimentech objevily strmě ukloněné pukliny, do kterých mohly vstoupit vyvřelé horniny. Jak do puklin pronikaly horké, silně mineralizované vody rudných roztoků, docházelo k přeměně okolních hornin a na okrajích puklin krystalizovaly jednotlivé minerály.
Výsledkem těchto procesů je zrudnění. Lesopark leží v rudném pásmu, které obsahuje převážně polymetalické rudy, což znamená, že se zde vyskytuje více kovů. Z ložisek, která vznikala miliony let, dokázali lidé během několika málo století jen v oblasti Bohutína a Březových Hor vytěžit 21,5 milionů tun rudniny a získat z ní 450 tisíc tun olova a přes 3 000 tun stříbra.
Nejstarší příbramská papírna
Jánská strouha
Funkční zůstala pouze část od rybníka Pecováku k mlýnu Pilka (jinak Angelovský či Žlutický), jejíž průběh pod Vysokopeckým rybníkem k mlýnu Hořejší Fiala můžeme v terénu dosud vypozorovat.
Tři kilometry dlouhá Jánská strouha byla předchůdcem pozdějšího systému báňských struh budovaných postupně tak, jak byly stavěny rybníky Vokačovský, Lázský, Pilský.